Bezpečnostní přestávky

Nejen v komentářích pod mými videi, ale i jinde se na problematiku přestávek v tramvaji lidé ptají velmi často. Po tramvajových výhybkách mám pro vás připravené odhalení dalšího tajemství.

Co říkají předpisy

Zákon 589/2006 sb. §19 zjednodušeně říká:

• Doba řízení musí být přerušena bezpečnostní přestávkou (dále jen BP) nejdéle po 4 hodinách řízení.
• Délka BP po těch 4 hodinách musí být nejméně 30 minut.
• BP může být rozdělena do několika přestávek v trvání nejméně 10 minut.

Teoreticky tedy řidič může řídit 4 hodiny a pak by měl aspoň 30 minut zůstat stát. To v provozu hromadné dopravy samozřejmě nejde. Tramvaj či autobus jedoucí na lince těžko někde uprostřed jízdy odstavíte a začnete čerpat přestávku. Přestávky máme v jízdním řádu a dokonce se musí počítat i s dostatečnou rezervou kvůli častým zpožděním, aby se i při tak titěrných zpožděních (5 - 10 minut apod.) nemusel problém řešit s dispečinkem a čerpat mimořádné přestávky. Autobusy mají ještě tu výhodu, že se v obratištích mohou předjíždět. To tramvaje mohou jen dost obtížně. Málokterá tramvajová smyčka (vlastně téměř žádná) je natolik kapacitní, aby umožňovala mít jednu kolej průjezdnou a na jiné by řidiči čerpali BP. Jak to teda vlastně u tramvají děláme? Nebojte, přestávky máme, na záchod si dojdeme a svačinku sníme, ale ten složitý systém, který náš podnik zvolil vás asi trochu překvapí.

Důležité upozornění než přistoupím k vysvětlování: kvůli častým změnám jízdních řádů se u níže zmíněných linek občas změní místo či celý způsob čerpání přestávek. Takže sice mohu zmínit linku 10, na které jsou přestávky na konečných, ale přijde výluka a na 10 se třeba dočasně objeví jiný druh čerpání přestávek. Základní 3 způsoby přestávek zůstávají, pojďme si je popsat podrobně.

Přestávky na konečných

O víkendu se přestávky na konečných čerpají a to díky delšímu intervalu. Tramvají totiž není na trati tolik a proto mohou stát v obratišti delší dobu. Třeba na Spořilově se pohodlně vejdou za sebou jen dvě čtrnáctky. V pracovní dny, při osmiminutovém intervalu, by tedy maximální doba stání byla pouze 16 minut. Což s rezervou pro případné zpoždění neumožňuje vyčerpání BP. S víkendovým intervalem 15 minut jde o 30 minutovou přestávku a to je už dostatečná doba.

Přesto i v pracovních dnech můžete potkat řidiče odpočívající na konečné. Je to v obratištích, kde končí jen jedna linka a mohou se tedy stojícími tramvajemi obsadit všechny koleje. Například linky 2, 7, 10, 15, 18 a prehistorická 23. Na konečných máme toaletu a většina také obsahuje automat na studenou a horkou pitnou vodu.

Jízdní řád na lince 7 v pracovní den, kdy jsou BP vyznačené na konečných (červenou barvou). 

Sobotní jízdní řád linky 16.

Svačináři

Možná jsem vás nyní pobavil, ale v pracovní den jsou nejčastěji BP zajišťované tzv. "Svačináři". V předchozím odstavci jsem se zmínil o problému s místem v obratištích, takže se nemůže počítat s BP na konečných. Jelikož jde ale o přestávku řidiče, nikdo netvrdí, že musí zákonitě zůstat stát i tramvaj. Naopak je pro podnik výhodnější, když tramvaj dál jezdí a vozí cestující. To řidič musí mít přestávku. U spousty linek se proto přistoupilo ke střídaným přestávkám. Tramvaják jednoduše vystoupí a na tu chvilku kvůli BP ho vystřídá kolega = Svačinář. Na konečných může zůstat v jízdním řádu jen takové minimum času, aby se dalo vyrovnat případné zpoždění. Svačinář se pak vrací na místo, kde zanechal odpočívajícího řidiče a znovu se vystřídají. Kmenový řidič tak čerpal přestávku, tramvaj mohla jezdit delší dobu a Svačinář přechází na protější zastávku, aby mohl vystřídat dalšího řidiče, jenž bude čerpat BP.

Třeba jste si toho někdy při delším čekání u Anděla nebo na Palmovce všimli. Tramvajáci se zde neustále střídají. To jste byli právě svědky, kdy Svačinář převezme řízení a původní řidič odchází na BP. Těch míst je po Praze několik a vždy je někde poblíž (nebo trochu dál) odpočinková místnost, kde se nachází mnoho řidičů. V místnosti najdeme stoly, židle, pohovky, mikrovlnku, lednici, klimatizaci a další vymoženosti sloužící pro klidně strávenou BP mimo vůz.

Odpočinková budka na Palmovce.

Největší a nejfrekventovanější střídací bod je na Palmovce. Zde čerpají BP řidiči z linek 3, 8, 14, 16, 24 a 25. Je to také místo, kde hloubětínští řidiči začínají a končí své směny, pokud střídají na trati. Od někoho jsem slyšel, že tou boudou projde okolo 400 řidičů denně. Což je na nějakých 30 metrů čtverečních docela zajímavé číslo.

Přímo u Anděla se sice přestávky střídají, ale odpočinková místnost je až Na Knížecí, vzdálená cca. 380 metrů.

Další střídací body jsou na Nádraží Braník (linka 17), Hradčanské (linky 1 a 20) nebo I. P. Pavlova (6, 11, 22).

Takhle vypadá směna pro svačináře s označením 16/101. Modře je vyznačen čas a místo nástupu do práce. Červeně jsou pořadí na lince, která má vystřídat a časy, kdy je má čekat. Jsou zde uvedeny i typy tramvají, které může očekávat.

Jízdní řád pro jedno pořadí, které bude střídat svačinář na směně 16/144. BP je uvedeno uprostřed jízdy na Palmovce, až se zdá, že by tam tramvaják měl zůstat stát. On si jen vystoupí a do tramvaje vleze Svačinář a s tramvají odjede. Červenou barvou je tedy označen úsek, který odjede Svačinář. Na Palmovce opět tuto tramvaj vrátí kmenovému řidiči a ten odjede do centra.

Oddělení od vozu

Zní to trochu děsivě, ale třetí druh čerpání BP se opravdu takto oficiálně nazývá. Řidič je totiž při čerpání BP oddělen od svého vozu a při návratu na trať se nevrací do původní tramvaje. Přijede mu jiná. Za jednu směnu vymění tramvaják i 3 a více tramvají třeba i různého typu a proto v mém Fotokalendáři objevíte dny, kdy za jeden den řídím několik tramvají. To nejsou výměny vozů z důvodu závad, ale čistě proto, že jsem po přestávce nasedl do jiné tramvaje.

V pravidelném provozu se setkáme s tímto druhem střídaných přestávek na linkách 9, 14 a 22. Proč se na těchto linkách nepřistoupilo k funkci Svačináře, který by vozil tramvaje jen mezi střídacími body a konečnou? Jednoduše proto, že by BP byla příliš krátká, nebo nepřiměřeně dlouhá. Střídací body pro linku 9 jsou u vozoven Motol a Žižkov. Ani na jednu stranu není možné vytvořit v jízdním řádu přestávku o délce 30 - 50 minut, aby se mohli řidiči vracet stále do svojí tramvaje.

Směna pojmenovaná 9/201.

Směna na lince 9 tak vypadá rozepsaná hodně složitá, ale slovy se dá vyjádřit takto: Modře je vyznačen čas a místo začátku směny. Tam se musíme dostavit. Jedná se o 3:53 ráno ve vozovně Motol. Tam se přihlásíme výpravčímu, dostaneme klíče od tramvaje a po chvilce přípravy vyrazíme na trať s 1. pořadím linky 9. S tím jezdíme až do 7:23 (vyznačeno červeně), kde bude u Vozovny Žižkov čekat jiný řidič a my odejdeme na přestávku, ale nepůjdeme domu, už v 8:00 (zelená barva) se musíme zase vrátit a to nám přijede 9. pořadí, nasedneme a budeme jezdit až do 11:26 (žlutá barva). .. Všechno je v jízdních řádech uvedeno a promyšleno, řidiči jen přečtou tento výčet časů a míst a dodrží ho. Není to nic složitého a přestávky jsou zajištěné.

Jízdní řád pro 1. pořadí linky 9, se kterým jsme vyjeli z Motola.

Jízdní řád pro 1. pořadí linky 9, se kterým jsme v našem příkladu vyjeli z vozovny Motol. Červeně vyznačený úsek patřil nám, všechny ostatní už odřídí jiní řidiči. Tramvaj tedy dál jezdí a řidiči se jen střídají. Za celý den se v této tramvaji tedy vystřídá X řidičů, ale díky tomuto výmyslu, může být pobyt na konečně zkrácen jen na pár minut a všechny devítky se do obratiště vejdou i v intervalu 4 minuty. Jinak by takový interval byl absolutně neuskutečnitelný. Na Spojovací se vejdou za sebou pouze 4 vlaky a při čtyřminutovém intervalu by na této lince byl oddech pouhopouhých 16 minut. Bez rezervy pro zpoždění, bez času pro samotnou manipulaci na konečné.

Jízdní řád pro sobotu: O víkendu se na 9 ale přestávky na konečné čerpat dají.

Shrnutí

Já osobně preferuji přestávky na konečných. Rád si udělám v kabině pohodlí a není mi příjemné, když si po návratu ze svačiny musím vše nastavovat zpět (zrcátko, sedačku, ...). Máme bohužel i tak bezohledné kolegy, kteří si jako Svačináři na konečné v mojí tramvají klidně zakouří a vrací mi takový pojízdní popelník. Ve střídací místnosti si málokdy opravdu odpočinu. Většinou je zde velká akumulace mluvících lidí, neustále někdo přichází a odchází (v zimě to doprovází pořádné bouchnutí dveřmi), takže si spíš připadám jako v hospodě, ale bez piva! Takže si hezky popovídám, dozvím se spoustu nového, ale když se vracím na vůz, odpočinutý si moc nepřipadám. V zimě jsem rád, že jsem se konečně dostal do tepla.

Naopak pohodlné je, že si můžu odskočit nakoupit svačinu, třeba lehčí oběd a nemusím hlídat tramvaj, jestli nepřekážím. A nakonec si stejně odpočinu na konečné, protože mi stačí jen pár minut, abych zavřel oči, zklidnil se a zase vyrážím do města.

Pokud byste se chtěli na cokoliv zeptat, můžete zde do komentářů.