Stojím v zastávce Václavské náměstí se svojí linkou 24 a pozoruji vystupující a nastupující lidi. Postřehnu, jak si razí jedna starší paní cestu davem a upřeně sleduje první dveře. Pomyslím si, že se potíže blíží. Nemýlil jsem se.
Když se řekne zima v Praze, představím si spíš mokré pošmourné počasí, na zemi se válí hromady rozbředlé černé hmoty, kterou auta rozstřikují po všem okolo, takže i na zdech je pak také vrstva černé špíny. Jenže ještě než vyjedou sypací vozy, aby ochránily automobilisty před sněhovými vločkami, je Praha kouzelným zasněženým pohádkovým místem.
