Střet s chodcem

Stál jsem na konečné Starý Hloubětín a říkal jsem si, že na můj blog nebyl již dlouho sepsán žádný zajímavý zážitek. Dojel jsem jen k zastávce Nádraží Libeň a už bylo co psát. Slečna A. nechtěla čekat na další tramvaj a pokusila se jí stihnout, ale potkala se s mým vozem.

Vůz 9083 na Podbabě.

Přijížděl jsem od zastávky Podkovářská přes křižovatku Harfa do zastávky Nádraží Libeň (tedy do centra). V protisměru stanicovala linka 3 a proto na nás semafory čekaly, až oba projedeme, tedy chodci v kolizním směru měli červenou. Když jsem přehopsal výhybky do smyčky Harfa viděl jsem, že jedna žena přeběhla ulici na červeného panáčka, ale na ostrůvku se zastavila mezi (asi 10) lidma. Předpokládal jsem, že mě tedy vidí, proto dál nepokračuje v dobíhání a čeká, jako ostatní na to, až projedou okolo ní.

Zastávka Nádraží Libeň

Měl jsem na tachografu asi 25 km/h a zrovna jsem je míjel, když se slečna A. rozhodla, že přecijenom tu trojku stihne. Zareagoval jsem okamžitě, nouzová brzda a zvonek. Samozřejmě jsem střetu nezabránil, trefil jsem jí rohem tramvaje, ani nestihla vběhnout před tramvaj. Ona se rozběhla vlastně do boku. Odhodil jsem jí o metr vedle a dokončil brzdu provozně, aby mi ještě někdo neupadl ve voze, ležící dívka byla mimo tramvaj. Zapnul jsem výstražná světla, otevřel dveře a běžel se podívat jak to se slečnou vypadá. Zrovna se sbírala ze země. Měla ošklivě roztržený ret, který hodně krvácel. Zeptal jsem se, jestli se cítí, že má něco zlomeného, nebo se jí jen točí a bolí hlava.

Dispečeři řešící moji nehodu

Odpověděla, že jen ta hlava, tak jsem ji nabídl, že si půjdeme sednout do tramvaje, protože zrovna začalo hrozně pršet. Usadil jsem jí na sedačku, znovu se zeptal, jestli jí je nějak na omdlení, nebo myslí, že to zvládne, říkala, že jo, možná by i odešla pryč, ale v tom jsem jí zabránil. Šel jsem volat dispečink. Popsal jsem situaci, kde stojím, přibližný věk slečny (jelikož mi ihned odpověděla bez zaváhání, bylo i jasné, že má doopravdy mysl čistou) a rozsah zranění. Byly vyslány složky a záchranná služba. Po ukončení hovoru se mi nabídl pan W. že mi vše dosvědčí. Říkal, že slečna šla určitě na červenou, vždyť on prý šel taky. Já si zapsal jeho adresu a telefon.

Nasprejované značky v místě nehody

Po příjezdu naší nehodovky, jeden dispečer se mnou, se zraněnou a s její kamarádkou, která zrovna šla okolo, jsme vystoupili a druhý dispečer si sedl za řízení tramvaje, nastavil na transparentech Manipulační jízdu a odjel do vozovny Hloubětín. Přijeli policisté z ODN a sanitka a začalo vyšetřování. Ještě asi 40 minut tam paní policistka něco proměřovala s kolečkem a pak jsme se vydali do vozovny prohlídnout tramvaj.

Ani na ní nemohli najít stopy po nárazu, ani odřený lak, vůbec nic. Za mě vyjela záloha a já si místo ní šel sednout do výpravny a vyplňovat papíry. Jelikož jsem to od 29.10.2009 nedělal, trvalo mi to hodně dlouho. V příštím týdnu jsem pak na policii podal vysvětlení a sepsali jsme s policistkou protokol. Ptal jsem se na zdravotní stav slečny A. a prý má jen zlomenou klíční kost. Mohlo to dopadnout určitě hůř.