Ze šestnáctky pětadvacítka

Vůz 8353 u Polikliniky Vysočany.

V neděli mezi 7. a 16. hodinou proběhla v úseku Balabenka - Palmovka krátká výluka. Linky 16 a 25 byly roztrženy a na Balabence probíhala změna čísla linky. Takže 16 jedoucí od Vysočan se změnila u Gongu na 25 a pětadvacítka se měnila za Ocelářskou. Čistě teoreticky nic nenasvědčovalo nějakým větším zmatkům. Praxe měla být taková, že jsme na Balabence měli cestující vyložit a ti měli čekat na náhradní autobus. Tramvaje i autobusy měli krátký interval a celý přestup probíhal bez větších stresů. Ovšem jak pro koho.
Když jsem se svojí 25 přijel do zastávky Kbelská směrem do centra, mile mě překvapil asi 80 letý pán, který naprosto s přehledem pochopil oč v této výluce jde, ale pro jistotu se zeptal, jestli se se mnou dostane ke Gongu, jestli to objedu přes Balabenku. Mohl jsem ho rád ujistit, že si může nastoupit, určitě ho tam dovezu. Co se pak na té Balabence dělo, o tom vám právě chci povyprávět.

Při odhlášení zastávky Ocelářská začalo dlouhé hlášení o výluce, kudy jedeme dál a že si lidé mají přestoupit na autobus. Na Balabence bylo to samé hlášení dokonce rozšířeno o informaci, že "autobus X-16 jede ze zastávky Balabenka v ulici Sokolovská". Téměř všichni vystoupili, někdo nastoupil, kdo chtěl jet do Vysočan. Každou přestávku jsem musel informovat cestující stojící v zastávce a asi čekající na tramvaj, která konečně pojede do centra, že se ji nedočkají, ať jdou na ten autobus jako všichni (či ti zdatnější jedinci šli na Palmovku pěšky, vždyť já bych šel taky, je to asi 7 minut chůze). Já se musel jít vždy "navolit" kličkou do křižovatky, protože tamní semafory neumí pustit tramvaj odbočující vpravo do Sokolovské ulice (ani v opačném směru ze Sokolovské do Českomoravské, tam je to ještě vylepšené, že krabička na kličku je schovaná za sloupkem a málo zkušení kolegové tápali, až někteří volali na dispečink pro radu).

Při tom navolení se ještě lidi dál ptali na doplňující informace, rád jsem poradil, většinou to bylo všem jasné, jen to prostě potřebovali slyšet naživo. Když jsem se vracel už do kabiny, proběhla okolo mě jedna paní, tak jsem za ní ještě volal a gestikuloval rukou: "Ale jedu vpravo ke Gongu, ano?" Ona se na mě podívala a potvrdila: "Jo napravo".

Zavřel jsem dveře a čekal na signál. Pár lidí ještě dobíhalo, tak jsem jim občas otevřel a po oznámení, že dobíhali zbytečně jsem zase mohl zavřít. Vůbec jim nepřišlo divné, že v té zastávce stojí úplně jiné číslo linky, než tam běžně jezdí. Přišlo jim to normální, nic překvapivého. Překvapená byla ovšem ta paní: "Ježiš, vy jedete doprava?!" Vykřikla a rozběhla se mi ke kabině. Tak říkám: "Ano, vždyť jsem Vám to říkal, jeďte se mnou ke Gongu, tam si přestoupít na ten autobus."

Paní mi zůstala stát za kabinou a vyhlížela mi přes rameno, blížil jsem se do zastávky Divadlo Gong z centra a ten osmdesátiletý pán, který se mě ptal na Kbelské se začal připravovat k výstupu. Senioři často chtějí urychlit svůj výstup tak, že si už za jízdy stoupají na schůdky. Načež paní si všimla, že od Vysočan přijíždí 16 v protisměru, tak povídá tomu starému pánovi: "Myslíte, že byste mě pustil před sebe? Mě tamhle přijíždí tramvaj, já bych ji chtěla stihnout." Tak se jim vmísím do hovoru: "Paní, říkal jsem autobus, ne tramvaj, tohle Vás nikam nedoveze." Ale to už asi zaniklo v rachotu zastavující tramvaje.

Otevřel jsem dveře. Paní vyběhla ze dveří a málem porazila pána. S úžasem jsem ji sledoval, co provede. Samozřejmě. Přijíždějící 16 se změnila na 25 a ona zůstala stát uprostřed křižovatky s otevřenými ústy. Ve tváři naprostý zmatek ve stylu: "Co se to tu sakra děje?" Pán k ní v klidu došel a jal se jí vysvětlovat, že má čekat na autobus. Asi popisoval, jak to vypadá.

Téměř podobný výraz měla i ta paní, která mi doběhla tramvaj na Lehovci, zaklaply za ní dveře, ona si spokojeně dřepla na sedačku a poslouchala svojí oblíbenou hudbu a hrála si s mobilem. Ten výraz, o němž jsem mluvil nasadila, když jsem ji dovezl zpátky na Lehovec a dokonce seděla v jiné lince. Už jsem se připravoval, že budu dávat první pomoc.

Klasické nepochopení výluky, když někomu řeknu, že támhle (a ukazuju prstem) jsou vytrhaný koleje (on tam doopravdy vidí stroje) a proto odbočuju vpravo, ať jedou autobusem, tak následuje dotaz: "A osmička tam jede?", to už mě nemůže nijak překvapit.