Paní Magistra upadla

Vůz 9094 na Kubáni.

Stojím v zastávce Václavské náměstí se svojí linkou 24 a pozoruji vystupující a nastupující lidi. Postřehnu, jak si razí jedna starší paní cestu davem a upřeně sleduje první dveře. Pomyslím si, že se potíže blíží. Nemýlil jsem se.

Vraťme se, ale o pár desítek metrů a vteřin nazpět. Teprve se do zastávky okolo Lucerny blížím a najednou mi do cesty vběhnou dvě dívky. Prudce brzdím a zazvoním. Dívky se leknou a zacouvají zpět na koleje v protisměru a já tak můžu pustit brzdu, dál pokračuji výběhem a sleduji situaci. Dávám si na ně pozor, z protisměru se totiž blíží devítka a dívky naprosto netuší, co mají dělat. Kolega v klidu brzdí, ten měl na vzniklou situaci dostatek času zareagovat. Já dojedu do zastávky Václavské náměstí. To se seběhlo během asi 2 vteřin, bylo to vážně rychlé a stejně tak rychle na to zapomenu. Podobných situací denně zažije řidič mnoho a kdybych se v každé pitval, měl bych v hlavě jako v úlu.

Vše začalo na tomto místě, kde jsem musel prudce brzdit.

Stojím v zastávce, lidé se přesypávají, když si všimnu starší paní, která si razí cestu dopředu. Nahne se do prvních dveří a zaklepe na ně. Otevřu je, pozdravíme se a ona mi sdělí, že při tom prudkém brzdění upadla na schody. Ptám se jí, jestli je zraněná a potřebuje ošetřit. Odmítne. V tu chvíli je nám doporučeno, sepsat s cestujícím takové Prohlášení, kde potvrdí, že lékařskou pomoc odmítl. Mnoho lidí tento postup nezná, proto mě zaujme prohlášení té dámy. Ona totiž řekla: "Ne, nepotřebuji lékařské ošetření, jdu Vám sem potvrdit ten papír." Paní je očividně zkušená, neupadla v tramvaji poprvé.

Prohlášení, ve kterém mimo jiné cestující odmítají lékařské ošetření.

Z desek vyštrachám to lejstro, zapnu výstražná světla u tramvaje, aby i kolegové za mnou věděli, že se něco děje a zmáčknu si na vysílačce žádost o hovor s dopravním dispečerem. Ten je tam pro řešení mimořádných událostí. Než se ozve, protože to občas chvilku trvá a čeká se ve frontě hovorů, chci zatím začít vyplňovat ten formulář. Požádám paní o jméno. Odpověď: "Magistra Hlaváčová!". "Asi budete ode mě chtít občanku, co?" Jo, to určitě, minimálně na ověření celého jména. Mezitím se konečně ozve dispečer. Suše ho informuji o situaci: Jedna paní přišla za mnou, že upadla, ale ošetření nevyžaduje a proto sepisujeme formulář. Dispečer se zeptá na pár podrobností a výsledek je, že mám vyčkat na složky (Dispečery v autě s modrými májaky).

Po ukončení relace, informuji i cestující o vzniklé události a že se omlouvám za zdržení. Paní vrátím občanku a přestanu vyplňovat ten papír. Když vysílají složky, asi mě budou chtít z tramvaje sundat, takže se začnu i preventivně balit, abych nezdržoval. Když se balím, lidi chodící okolo se ptají, kdy už pojedeme. Bohužel nemám tušení, myslel jsem si, že s paní vyplníme papír, ona mi ho podepíše a budeme se vším všudy za 3 minutky hotoví. S čekáním na dispečery jsem nepočítal a nevím ani, co se bude dít, takže nemůžu dát lepší informaci, než že čekáme na dispečery a to bude trvat tak 5 minut.

Pak mě napadne, sehnat si nějakého svědka, který by mi dosvědčil, že jsem brzdil kvůli těm dívkám a že se tak nic hroznýho nestalo. Přihlásí se mi jedna paní, že to viděla a ráda mi dá svoji adresu.

Přijeli dispečeri s majáky. Jeden dispečer si sedne do mé tramvaje a odjíždí, aby uvolnil průjezd, za těch 10 minut se tramvaje slušně naštosovaly, však byla právě odpolední špička. Druhý dispečer, já a paní Magistra zůstáváme stát na zastávce. Doprava se pomalu rozjíždí. "Tak co s Vámi? Chcete tu sanitku?" ptá se dispečer. "Teď sanitku nechci, ale v příčinné souvislosti s pádem, bych mohla v budoucnu lékařské ošetření vyhledat." Protočíme s dispečerem oči v sloup a radši dovyplní ten formulář, který jsme začali a nechá ji odejít.

Po každé mimořádce musí řidič vyplnit všechny tyto formuláře.

Sednu do dispečerského auta a nechám se odvézt zpátky na moji tramvaj. Chytíme ji na Ortenově náměstí. Směnu tedy normálně dojezdím a po zatažení v noci, když se dostanu do výpravny, ještě dobrých 45 minut vyplňuji různé papíry. Tedy opět v lednu mám za sebou mimořádku a asi to dopadlo ještě dobře. Kdyby ty holky neuskočily, řešil bych úplně jiný druh mimořádné události, než bylo upadnutí cestujícího za jízdy.