Když celá desetihodinová směna na lince probíhá naprosto v pohodě, bez nějakých nervových záchvěvů, neznamená to, že zatáhnu při smyslech. To takhle přijedu se svojí 26 na Palmovku s cílovou konečnou zastávkou "Vozovna Hloubětín" na čele vozu.
Většina místních už ví o co jde, poslechne si hlášení kudy pojedu (protože tam to zahlásí "Vlak jede do vozovny Hloubětín přes zastávku Nádraží Vysočany" nebo nádraží Libeň a vědí na čem jsou). Přijde jeden chlap, ptá se: "...A jedete na Lazarskou?"
Já: "Ne, to je na druhou stranu."
On: "Kam teda jedete?"
Já: "Do vozovny Hloubětín!"
On: "A co to jako znamená?"
Já: "Ne, tato tramvaj není pro Vás, jeďte na druhou stranu!"
On otráveně odchází...
Druhý tazatel: "A jedete k metru?"
Já:"Jste na metru".(mimochodem je to v 1 v noci, takže netušim, proč se ptá na metro, ale budiž...)
On: "Jedete do Hloubětína?"
Já: "Ano, jedu do vozovny Hloubětín."
On: "A jedete k metru Hloubětín."
Já: "Co kdybyste mě nechal odjet a počkal si na tu 16, co už tři minuty za mnou čeká až uvolním zastávku a můžete v klidu jet kam chcete?"
...no a klidná směna byla zapomenuta.
Žádné komentáře:
Okomentovat