Mezi lidmi je takový podivný druh cestujících. Často se pohybují v blízkosti zastávek či přímo na nich. Postávají, pokuřují či se jen tak šourají pomalou chůzí.
Nejeví o vás zájem, když přijíždíte do zastávky. Jejich styl chování a totální ignorace stojící tramvaje se nezmění ani když cestující vystupují a následně noví nastupují. Rozhodně se nenechají vyvést z míry, když začnu dávat výstrahu dveří, ale pak najednou ožijí. To si totiž všimnou, že jejich přesvědčení: "Přece mi neujede, vždyť mě vidí", je naprosto mylné a zde se dělí do několika podskupin. Ta první skupina se zmátoží zavčas a ještě stihne skočit do zavírajících se dveří.
Druhá skupina už na tom není nijak slavně a tu trefí dveře přesně do ramenou či přiskřípnou kabelku nebo ruksak, ale stále vítězí a dostanou se společně s nadávkami do vozu.
Třetí skupina už jen stihne odhodit vajgl a strčit do dveří nohu či ruku a nastává situace kdo s koho. Jestli tramvaják vyměkne a znovu otevře již zavřené dveře a nebo si je tento záhadný jedinec roztrhne a s výrazem "to sem mu to nandal" vstoupí milostivě do vozu.
Čtvrtá a zároveň pro mě nejzajímavější skupina, tou pomalou vycházkovou chůzí dojde k již zavřeným dveřím a začne zuřivě mačkat tlačítko na otevření. Když se tak neděje, zmateně koukají okolo sebe a když se tramvaj rozjede, hezky poděkují vztyčeným prostředníčkem. Tato skupina je vcelku početná, vyskytuje se hodně často na zastávkách s velkým pohybem cestujících, takže jejich maskování je o to účinější a počet potenciálních svědků jejich utrpení, když jim ten zlý tramvaják ujede před nosem, několikanásobný.
Až jednou doopravdy začnu být jasnovidcem, svezou i se mnou, ale do té doby, je jejich údělem čekat na další tramvaj.
Žádné komentáře:
Okomentovat