Trojkou z Lehovce na Výtoň a zpět
Vyrazil jsem na lince 3 z Lehovce směr Výtoň, kde je přestup na autobus X-3, protože dál na Braník a Modřany je výluka. Na Harfě mi utekly světla, takže jsem si tam hezky vykysnul. Tam to totiž vychází tak, že tramvaj přejíždí výhybky rychlosti do 15 km.h-1 a křižovatka na ní čeká. Jenže jak to trvá dlouho, nevydrží čekat a začne pouštět auta zrovna v tu chvíli, kdy by už tramvaj mohla projet. Takže na Sazka Aréně jsem byl zpožděn 80 sekund.
Kontrolní bod Libeňský most zpoždění Z<30sec.
Od té doby se linka 3 musí jet velmi svižně. Naštěstí v úseku na další kontrolní bod (Vltavská) je málo světelných křižovatek a případně jsou s preferencí, takže aut ani semaforů se řidič bát nemusí. Horší je to s lidmi. Na Pražské tržnici jsem stanicoval, když jsem měl být na Vltavské za půl minutky, takže hodně na těsno.
Jenže jeden téměř-invalida se rozhodl, že musí dostihnout mojí tramvaj. Byl asi 10 metrů za mým vozem. Neměl jsem vůbec v plánu mu nějak ujíždět, nedělám to, nemám proč. Lidé na stanici hned začali dědkovi držet dveře a defacto mu blokovat i volný nástup. Samozřejmě si zvolil ty nejmenší dveře a také na jednom křídle dveří není madlo, takže se nemohl ani pohodlně na schody vyšplhat. Hned po nastoupení (aniž by se chytnul) jsem už konečně mohl zavřít dveře a protože mu dobrodinci drželi dveře, musel jsem počkat až když i oni opustí dveřní prostor, taky se ani nikdo neměl k tomu, že by mi poděkoval, že jsem počkal. Musel jsem i po uzavření dveří počkat, jelikož se začal sápat ke vzdálenějším sedačkám a měl 2 berle, takže se nedržel. Víte, co bylo z celé akce nejhorší? Že na Vltavské (další zastávka) zase začal vystupovat. On prostě musel spěchat a zdržet mě a asi dalších 30 lidí v tramvaji, aby mohl popojet jednu zastávku + místo toho aby se drapnul pevně nejbližšího držadla, tak se ani po zavření dveří ničeho nechytl. Vltavská Z<3 minut.
Další kontrolní bod je Václavské náměstí. To už jsem věděl, že to bude marný boj o vyjetí linky podle jízdního řádu. Zvláště, když od Bílé labutě až k Imperiálu byla kolona aut. Na Senovážném náměstí usoudila výhybka, že mě prostě nebude poslouchat a musel jsem si ji jít hodit ručně. Z Jindřišské až na Václavák jsem opět popojížděl v koloně. Samozřejmě u přechodů pro chodce na náměstí, když už mi mohli auta uhnout z kolejí a já mohl okolo nich projet a rozetnout nepřetržitý průvod chodců a vlastně jim i pomoct v průjezdu, mi nikdo neuhnul, tramvaji se zásadně neuhybá a tak jsem stále ještě ledově klidný stál za nima. Nezvonil jsem. Václavské náměstí Z<4 minut.
Neuvěřitelné, jsem si řikal, když před soudem se mi nepřehodila výhybka po lince 14 do Myslíkovy ulice a musel jsem opět jít házet ručně. Než jsem přehopsal výhybky (samozřejmě podle předpisů rychlostí do 15 km/h) tak mi utekly světla ze Žitné ulice. Linka 3 pak z Moráně pokračuje rovně na Albertov a pak přes Palačák zpět do centra - bez konečné. Na Výtoni stály dva autobusy náhradní dopravy za sebou, takže jsem nemohl hned stanicovat. Výtoň Z<5 minut.
Nesmím zapomínat na to, že téměř na každé zastávce se utvořil chumel u libovolných dveří a lidé husím krokem (tedy jeden po druhém a véélmi pomalu) nastupovali, rozvážně. Při výstupu se ihned po vystoupení zastaví a rozhlížejí se, kde to vlastně vystoupili. Následkem toho se stanicuje třeba i celou minutu (jako na Václaváku) místo 20 sekund, se kterýmy počítá jízdní řád.
Samozřejmě musím se vrátit k Výtoni, kdy cestujícím ta náhradní doprava ujela, protože jsem nemohl odstanicovat za nimi. Pak na Karlově náměstí jim ujela linka 10 (která měla být 6 minut za mnou!) a na další zastávce i linka 22, na kterou se také snažili přeběhnout, nebo jsem alespoň slyšel podupávání za kabinou. Václavské náměstí Z<6 minut.
Kolony tímto směrem prakticky nikdy nejsou, na Senovážném náměstí se mi povedlo předjet linku 26, což by byla první potenciální tramvaj, která by mě mohla zdržet - nezdržela (s dodržením rychlosti na výhybce do odbočky tj. do 10 km/h). Ale co se stalo na Bílé Labuti mě už dostalo a začal jsem být lehce brunátný v obličeji. Samozřejmě lidem linka 133 ujela, tu jsem viděl jen v dáli.
Přijel jsem do zastávky Bílá Labuť z centra. Opět babka o holi chtěl nastupovat. Tentokrát jsem byl v klidu, zastavil jsem tak šikovně, že mohla nastoupit prostředními dveřmi, kde nejsou žádné schody. Dál jsem tomu nevěnoval pozornost a sledoval semafory, abych vystihl tu pravou chvíli přihlášení, aby mi padly co nejrychleji. Babka mi "zmizela ze zrcátka", tak jsem začal zavírat dveře. A ejhle. 4. dveře nejdou zavřít. Vzhlédhnu vzhůru (kde jsou obrazovky z kamer ve voze) a tam zaprcnutá babka na prvním schodu a ostatní lidé jí pomáhají, aby se tam vyškrábala. Ona NASCHVÁL přešla od nízkopodlažního článku do 4. dveří, kde jsou schody a samozřejmě se do nich nemohla vydrápat. Opět stejný scénář. Znovu jsem tedy otevřel dveře, aby se jí hůl uvolnila ze dveří a ona mohla pokračovat. Zase jsem musel čekat až se usadí, protože nepovažovala za nutné se držet (a to měla 1 ruku volnou). Do světel jsem samozřejmě přijel v naprosto nevhodnou chvíli, takže jsem hezky musel čekat až projede protijedoucí linka 24.
Odbočím na Těšnov. A ta bába ihned jak to zjistila, začala vystupovat! Takže jediný úsek, kde se dá stáhnout pár vteřin (možná i minut) na lince 3 (tedy Václavské nám. => Vltavská), jsem projel se zpožděním. Výsledek: Vltavská Z<7 minut.
Až na konečnou není úseku, kde by se daly nastřádané minutky stáhnout. Dřív bývalo dost času i na Libeňský most, ale to by nemohla být na Maninách asi 50 metrová omezená rychlost do 10 km/h, jež všechny pokusy o stažení času zhatí. Libeňský most Z<7 minut. Palmovka Z<7 minut. Dřív tam byly 3 minuty. Dnes jen 2, takže opět není možnost trochu korigovat výsledek.
Stanice Balabenka z centra. Předemnou stojí nějaká manipulační jízda, tak se postavím za ní a otevřu všechny dveře, aby bylo jasné, že stanicuji. Vidím, že se opět nějaký invalida o 2 holích pouští do souboje se vzdáleností. Stál u sloupku. Tramvaj předemnou odjela, tak na něj mávám, ať zůstane stát, že k němu přijedu, protože byl zrovna příhodně, že bych mu zastavil u nízkopodlažní části. Nezůstal stát. Vydal se zpět ke sloupku a opět se sápal do schodů. Sazka Arena Z<8 minut.
Pak mě zradily semafory. Stál jsem na Podkovářské, U Elektry a dokonce i na přechodu u Nademlejnské. Tam mě opět dostala chodkyně, která si tedy zmáčkla tlačítko žádosti o možnost přechodu přes ulici. Dokonce i vyčkala až jí padne zelená (To se stává doopravdy výjimečně). Ale došla jen k tramvajové trati a zůstala stát. Ukazoval jsem jí ať jde, že má dál zelenou, že může dokončit přecházení. Kvůli ní tam stojím jako magor. NE! Ona prostě čekala a mačkala znovu tlačítko, že by chtěla přejít. Ikdyž zelený panáček svítil. Neuvěřitelné. To už jsem cukal koutky a těžce oddychoval. Pak jsem si odstál semafory i u Kbelské (ta další křižovatka, mezi Kbelskou a Hloubětínem) a i u Sídliště Hloubětín.
Celkový výsledek celého kola Z<9 minut. Snad po roce jsem dojel na konečnou a musel jsem si ulevit zařváním vzteky. Pomohlo to, další kolo bylo už příznivější, přijel jsem na Palmovku Z<30 sekund a mohl jít domu. |
Žádné komentáře:
Okomentovat