Výjezd z Hloubětína
Další problém byl, že už byla na cestě z Břevnova vstříc mě, takže jsem ji musel někde nadjet, abych se dostal přímo za ní nebo před ní. Po krátkém rozvažování jsem vyjel jako služební jízda ze vrat vozovny a zabočil vlevo na Starý Hloubětín, jestli náhodou bych se nemohl pověsit za linku 8. Štěstí mi vyšlo vstříc a zrovna jedna osmička vyjížděla ze smyčky. Využil jsem toho a jel jsem za ní. Přes Karlín jsem chtěl pokračovat. Kolegyně měla být v 18:49 na Spartě směr Vltavská a já projel vraty v 18:22. Doufal jsem, že cestou nepotkáme nějaký problém. Vše zatím probíhalo v pořádku, na Palmovce jsem ještě před sebe pustil linku 10 a nějakou cvičnou jízdu, abych doopravdy nikoho nezdržoval.
V Karlíně
Na Invalidovně mi volali z dispečinku, kde se nacházím. Oznámil jsem dispečerovi, že jsem zvolil cestu přes Karlín a že na Florenci budu moct chvilku počkat, protože linka 8 jede předemnou a linka 24 za mnou není vidět. Dispečer souhlasil a ještě mi oznámil, že kolegyně jede zatím na čas, takže platí 18:53 na Strossmayerově náměstí. Jelikož jsem ve voze hlásil zastávky, aby se mi házely výhybky a nemusel jsem je ručně stavět a také proto, aby překódování na normální linku 25 bylo snazší, tak jsem na Karlínském náměstí odhlásil zastávku a otevřel dveře. Naštěstí jsem si svojí chybu ihned uvědomil a dveře zavřel. Také lidé byli tak vykulení, že přijela linka 25, která tam nemá co dělat, že nikdo nenastoupil. Na Florenci jsem musel zůstat stát. Vyšel jsem se podívat za sebe, jestli je v dáli vidět na linku 24. Naštěstí je Sokolovská ulice rovná jako přímka, takže je vidět přes celý Karlín a dvacetčtyřka nikde nebyla. A jak jsem tam seděl, lidé koukali co tam dělám. Chápal jsem je. Úplně jiná linka než je zde běžná, řidič sedí a kouká upřeně před sebe. Museli si myslet, že se mi už nechtělo jezdit podle jízdních řádů a tady už mě přestalo bavit vůbec i jezdit, tak jsem prostě zůstal stát a čekám až si pro mě přijedou. Jako v jednom díle Simpsonů (3. série, 15. díl "Homer sám doma"), kdy se Marge naštve a uprostřed mostu zůstane stát...Na tom Florenci jsem stál 6 minut!
První nepovedená předávka
Než se přiblížila linka 24 a už jsem musel jet, ještě jsem před sebe musel pustit autobus 133, kdybych třeba zůstal zase stát na Dlouhé třídě. V 18:47 jsem byl na Bílé Labuti. A nastala naopak honička. On totiž řidič té 133 měl asi dost času, takže u Imperiálu před sebe pustil 14 a 26. Takže jsem doufal, že to stihnu. Na konec to bylo v pohodě. V 18:53 jsem byl doopravdy na Strossmayeráku a vyšel jsem ven do křižovatky vzhlédnout ulicí Milady Horákové, jestli se moje 25 neblíží...Ano viděl jsem ji až úplně nahoře. Jenže to za mě přijela linka 5. Jakákoliv linka než 5, říkal jsem si. Zatočil jsem tedy ke kostelu a zase zastavil a doufal, že křižovatka pustí dřív tu mojí 25. Nepustila, linka 5 opět za mnou. No nic se nedá dělat, zavolal jsem na dispečink a oznámil, že výměnu musíme vykonat v poslední možné zastávce a to na Libeňském mostě.
Výměna
Přijížděl jsem na Dělnickou a už v dáli u Ortenova náměstí jsem viděl jinou tramvaj. Začal jsem se nahlas modlit : "Ať to není 15, ať to není 15!"...Nebyla! Byla to 5, takže jsem v pohodě odbočil na Maniny a pomalou jízdou dojel na Libeňský most, to už za mnou přijížděla i kolegyně s rozbitou tramvají. Dispečeři nás ze sálu překódovali na odpovídající pořadí (více v poznámce dole) a mohli jsme se s kolegyní vyměnit. Cestující si přestoupili a já jsem jel do vozovny s rozbitou tramvají. Závada se postupně zhoršovala, až mi dělal problém i kopeček na Nádraží Vysočany - a to jsem jel prázdný! Do vozovny jsem se dostal asi v 19:15.
Slíbená poznámka. Jen krátká, chtěl bych se o tomhle tématu rozepsat jindy. Když jsem vyjížděl, měl jsem označení jako 82. pořadí linky 25, protože jsem jel manipulačně z vozovny. Z Libeňského mostu jsem pak jel s tou pokaženou tramvají jako 91. pořadí linky 25, protože jsem jel manipulačně do vozovny. O celém systému pořadí a co vlastně znamenají napíšu někdy příště. |
Žádné komentáře:
Okomentovat